Léto
MEDVÍDEK PĚŠKY
MEDVÍDEK NA KOLE
Za Muhem
Muhu je hodný pán a strážce Jizerských hor. Vytvořili ho Krakonoš s Rýbrcoulem, když už je omrzelo chodit na pivo jen ve dvou a hrát lízanej mariáš. Přemýšleli takhle nad ránem, kde by našli parťáka, až si řekli, že Jizerky nemají strážce a že by se tam někdo hodil. A když už byli správně naladěni, dali si ještě jedno na kuráž, a že si ho hned vyčarujou, když jsou tak dobrý a mocný.
Hledali nejprve místo, kde by měl bydlet, až našli v rozeklaných skalách pod vrchem Muchov jeskyni. Ta se jim moc líbila. Začali se dohadovat, jak bude budoucí pán Jizerek vypadat. A že byla hádka bouřlivá, lítaly kolem blesky, hřměly hromy. Pustili se do sebe sněhovými vánicemi, kroupami, deštěm. Posílali na sebe větry a vichřice a jak se tak kočkovali, najednou ze vši té sloty vzniknul muž. Byl to chlapík v dlouhém kabátě, s dlouhýma kořenovitýma končetinami a na hlavě měl klobouk z bukové kůry.
Krakonoš s Rýbrcoulem byli rádi, že se jim tak poved a chtěli to hned jít zapít do nejbližší hospody, ale mužík povídá: „Počkat, počkat, když jste si mě tak hezky stvořili, koukejte mi dát taky jméno.“ To ty dva pěkně zaskočilo. Nechtěli se zdržovat, škrábali se pod klobouky a v tom začala houkat sova „Můůůůůůůů hůůůůůůů, můůůůůůůů hůůů“. Tak řekli, že se bude jmenovat MUHU a ať už nezdržuje, že ho ještě musejí naučit mariáš.
No a když jsme chtěli za MUHEM, šli jsme z Tanvaldu po červené kolem Bálovky nahoru do kopce. Cesta se vine lesem až ke „Spící skále“. Zrovna, když jsme si říkali, že tato cesta není zrovna sjízdná pro kola, jeden mladý biker proti nám skákal po kamenech docela s přehledem a za chvíli se nám ztratil v lese. Procházeli jsme kolem krásných skalních útvarů i skrz úzkou skalní průrvu až jsme došli na Terezínku. Pokochali jsme se krásnou vyhlídkou na údolí Kamenice, Velké Hamry a Tanvald.
Stále jsme se drželi po červené, až jsme došli na vrchol Muchov (787m). Odtud je opět nádherná vyhlídka do dalekého okolí. Jen tam trochu překáží vysílač. Muha jsme nenašli – nebyl doma, tak jsme na rozcestí pod vrcholem odbočili na žlutou a spustili se lesem dolů do Smržovky. Cesta je kamenitá, vymletá vodou z tajícího sněhu. Přešli jsme trať u „Smržovky, dolního nádraží“ a došli jsme k hospodě RAJ. Tady se dá najíst a čepují tu pivo. Z hospody jsme vyšli přes Kamenici a po modré se vydali do kopce. Cesta jde kolem starého hřbitova a kostelíčku až na křižovatku „Pod Špičákem“. A to už jsme zpátky doma.
Kolem Špičáku
Projít se kolem Tanvaldského Špičáku můžeme několika způsoby.
Můžeme se vydat po modré vzhůru lesem přes Sedlo Špičáku, kde se rozhodneme, jestli budeme pokračovat dále po modré do Albrechtic. Můžeme to vzít malou odbočkou k rozhledně nebo po modré do Žďáru a odtud do Albrechtic.
Také můžeme jít po silnici kolem Tanvaldské kotliny, tenisových kurtů, penzionu Bobovka. Za penzionem vstoupíme do lesa a najdeme starou bobovou dráhu. Po ní se vydáme vzhůru, nezapomeneme odbočit na stezku a dojdeme do Žďáru, kde se napojíme na modrou, po které dojdeme do Albrechtic. V Albrechticích od informační tabule půjdeme kousek po modré, která vede na Špičák, (ti co šli přes sedlo a rozhlednu vědí), ale asi po 100 metrech odbočíme mezi domy doprava. Cesta bude stoupat mírně vzhůru a přetne vlek a sjezdovku Špičák II. Bude pokračovat téměř po vrstevnici až podejde pod lanovkou a přejde červenou sjezdovku. Zde narazíme na modrou turistickou stezku a je a nás, jestli se rozhodneme jít dolů na Valašsko a po silnici do penzionu, nebo nahoru na rozhlednu a od ní do penzionu. Pokud budeme pokračovat po vrstevnici dále lesem, přejdeme přes další sjezdovku a pokračujeme až se dostaneme z lesa. Cesta nás povede přes louky dolů ke statku. Na pastvinách budeme potkávat krávy a hlavně koně. Kolem jezdecké haly dojdeme na silnici, po které se vydáme vzhůru a jsme zpět v penzionku
Horní Tanvald - Dolní Smržovka - Muchov - Berany - Smržovka – Horní Tanvald
Tato trasa navazuje na předchozí putování za Muhem.
Od domečku seběhnete kolem kostelíčku po modré dolů ke Kamenici. Za řekou u nádraží „Smržovka dolní nádraží“ (530m) se napojíte na žlutou. Připravte se, že se trochu zadýcháte. Cesta vede docela strmě do kopce. Když minete poslední stavení vstoupíte do krásného lesa plného borůvčí a vonícího houbami. Jde se stále vzhůru korytem vymletým vodou po jarním tání. Po překročení lesní cesty (viz „Medvídek na kole“) se vydáme pro změnu vzhůru dále po žluté, až dojdeme na rozcestí pod vrchem Muchov (787 m).
Dnes nepůjdeme za Muhem, šel do Harrachova na pivo s Krakonošem. Můžeme využít ohniště, upéct buřty a chvíli posedět.
Vydáme se po červené turistické značce směrem na Černou studnici. Stezka vede po hřebeni, kde si užijete krásné výhledy do údolí. Budete míjet spoustu různých skalních útvarů, které budou jitřit vaši fantazii při vymýšlení, co vám který připomíná.
Minete rozcestí „Vrchůra“, skalní útvar „Buchta“, přehoupnete se přes vrch „Pustina“ a sejdete do sedla „Berany“. Zde je rozcestí a můžete se rozhodnout, jestli navštívíte krásné a zajímavé skalní útvary „Čertovy skály“, nebo sejdete na oběd do penzionu Berany (www.penzion-berany.cz) – Medvídek doporučuje. Po absolvování všech zastávek, pokochání se přírodními krásami a pamětihodnostmi (Karpíškova památka, Huschlův pomník) a občerstvení, se vydáme po modré dolů směrem na Smržovku. Cesta je pohodlná a široká. V první fázi vede lesem, kde na jaře kvete ohromná spousta podbělů. Po opuštění lesa se dostaneme do luk a mezi domečky, chaty a chalupy. Budeme obdivovat horskou architekturu, stará hezky i hůře rekonstruovaná stavení i nové roubenky. V upravených zahrádkách kvete množství kytiček. Dostaneme se až do Smržovky a půjdeme stále po modré až ke sportovní hale. Za školou opustíme modrou turistickou značku a vydáme se rovně k pravé „Pivrncově hospodě“. Svlažíme vyprahlá hrdla a doplníme vyhládlá bříška a budeme pokračovat přes náměstí, kolem kašny na silnici směřující do Albrechtic. Podejdeme viadukt a za řekou Kamenicí se vydáme vzhůru po cestě až zpátky k penzionu Medvídek.
